Hned na začátku bych se chtěl zmínit o tom, že mě na naší kanceláři nikdy nepřestane bavit důraz na individualitu každého jedince, včetně studentů a koncipientů. Letos u společnosti oslavím desetileté výročí a jsem spokojený, neměnil bych. I když práce u velké mezinárodní firmy není asi pro každého, pro mě je ještě víc vzrušující a zábavná, než jsem si původně myslel. Nejdůležitější je nebát se a překonat svůj strach, že na to nemáte. Protože když se jednou odvážíte poslat životopis, všechno najednou začíná být až překvapivě jednoduché. Aspoň u mě to tak bylo.

Do Allen & Overy jsem nastoupil už v roce 2008. Tehdy jsem ještě studoval práva na Univerzitě Karlově a za sebou jsem měl i zkušenosti z jiných advokátních kanceláří, kde jsem působil jako stážista. U této firmy mě zaujal hlavně promyšlený přístup k vzdělávání a motivaci zaměstnanců. V právních kancelářích jsem coby stážista pracoval už v prvním a druhém ročníku vysoké školy. V tom prvním to byla jen práce pochůzkáře, ve druhém už jsem získal práci coby regulérní právní stážista. Problém ale byl v tom, že se vždy jednalo jen o práci na kratší dobu.

Protože mě neustálé změny zaměstnání začaly postupně unavovat, rozhodl jsem se najít si stálejší práci. Měl jsem tehdy obrovské štěstí, že jsem natrefil právě na naši společnost. Oproti mým předchozím zkušenostem mě zde čekal naprosto jiný systém práce se studenty. První zásadní rozdíl byl v tom, že v předchozí kanceláři, kde jsem pracoval, seděli studenti pohromadě v jedné místnosti, tudíž neměli skoro žádný nebo jen velmi omezený kontakt s reálnými kauzami nebo právníky. U nás studenti sedí vždy s advokátem a/nebo s koncipientem, kteří jim zadávají práci a samozřejmě s nimi každý den komunikují.

Samotná kancelář v Praze není žádný kolos, má asi 60 lidí, z toho 35 právníků, a je pro ni typická práce v malých týmech. Zajímavostí také je skutečnost, že se tu často využívá velmi široké zahraniční zázemí, jímž společnost disponuje. Pobočky máme téměř po celém světě, takže často spolupracujeme mezi sebou a spolu. Vnímám to jako skvělý startovací bod pro získání zkušeností s mezinárodním přesahem, a to nejen těch právnických, ale i co se mezilidských či kulturních vztahů týče. Velkou výhodu vidím i v tom, že jsem dostal v práci dlouhodobé neplacené volno, když jsem během svých studií absolvoval studijní pobyt v rámci programu Erasmus na Northumbrijské univerzitě ve Velké Británii. To mi přijde jako velký benefit, který nedostanete všude.

Další z věcí, se kterou jsem se dříve nesetkal, je systém práce a vzdělávání nových studentů a koncipientů. Sezením ve společném týmu s advokátem a koncipientem, o něm byla řeč dříve, to jen začíná. Student či koncipient tu totiž v rámci interních rotací tráví každý půlrok s jiným týmem. Výhodou je, že si vyzkouší různé typy práva, prohloubí si své vědomosti, a tak jednoduše zjistí, jaké odvětví ho nejvíce zajímá. Často se stává a vím to z vlastní zkušenosti, že studenti a juniorní koncipienti často nevědí, čemu přesně by se ve své praxi chtěli věnovat, a právě šestiměsíční rotace jsou ideálním způsobem, jak to zjistit. Tak jsem se dostal k mé zálibě – autorskému právu. Musím říct, že společnost mi k tomu připravila dobré podmínky. Pokud vás totiž něco opravdu zajímá, společnost vám to umožní poznat. Během praxe a rotace se dostanete do situací, kdy je vám upřímně líto, že v daném týmu nemůžete zůstat déle, anebo zjistíte, že zrovna této části práva se věnovat chcete. Přesně to se stalo i mě, a i když jsem poté „rotoval“ dále, bylo mi umožněno, abych si agendu, která byla mému srdci nejbližší, v omezené formě ponechal. Co je na rotacích další výhodou? Tento systém studenty a koncipienty nutí překonávat sebe sama. Musíte opustit svoji komfortní zónu, protože pracujete s různými lidmi a povahami. Zároveň ale získáte velmi dobrý náhled i do jiných odvětví práva, jimž se třeba v budoucnu nebudete věnovat.

Co je podstatou celého kolečka? Snažíme se mít ve svém týmu advokáty, kteří nejsou pouze úzce profilovaní, ale vidí celkový obraz, nikoli jen jednotlivé dílky mozaiky. Hlavním přínosem pro praxi je, že jsme schopni vidět směr, kterým by se odpověď na danou problematiku měla ubírat. Ano, pro podrobnější analýzu se musíme i tak zeptat kolegů, kteří se na dané odvětví specializují, troufám si ale říct, že základní odpověď dokáže dát každý z nás.

Jelikož jsem u společnosti již deset let, prošel jsem si již několika různými obory práva. Podílel jsem se na celé řadě domácích i přeshraničních fúzí a akvizic. Mou největší profesní láskou je ale právo duševního vlastnictví, zejména prosazování autorských práv na internetu. A právě díky této zálibě jsem dostal v roce 2015 příležitost: na přání klienta, který si mě osobně vyžádal, jsem odjel na čtyři měsíce do Bruselu. Tam jsem se v prestižní Asociaci amerických filmových studií věnoval problematice prosazování autorských práv.

Protože jsem se narodil na konci 80. let, tak na mne označení mileniál sedí jen okrajově, ale potřeby této generace dokážu pochopit. Zároveň si nemyslím, že by byl obecně omílaný fakt, že mileniálové nechtějí pracovat, pravdivý. Myslím, že mladí lidé chtějí hlavně dělat smysluplnou práci, která je bude naplňovat. U advokacie je trochu komplikované, že se ke kýženému výsledku často dostanete až po mnoha hodinách rešerší a příprav, troufám si ale říct, že ten výsledek většinou opravdu stojí za to.

Čeho se podle mě bojí nejvíce studenti? Hlavně faktu, že jde o velkou mezinárodní advokátní kancelář. Myslím si, že se uchazeči primárně bojí ucházet o pozici v takové firmě, i když je naše pobočka relativně malá. Ti, co to ale překonají, už se podle mých zkušeností nebojí ničeho. Většina z nich přijde na pohovor a my z nich cítíme, že o práci mají opravdu zájem a mají snahu pracovat na svých nedostatcích, kterými jsou třeba právnická angličtina nebo nedostatečné znalosti z oblasti práva. To je ale naprosto přirozené. Právě proto nabízíme celou řadu vzdělávacích programů včetně jazykových lekcí, jež studentům a koncipientům prvotní překážky pomohou překonat. I já jsem to v průběhu prvních týdnů a měsíců ve firmě tak měl.

Má rada na závěr je: Ničeho se nebojte a životopis zkrátka pošlete. Už brzy totiž zjistíte, že se opravdu není čeho obávat. Minimálně co se týká naší kanceláře.

Jakub Čech – advokát