Jako studentka brněnské Právnické fakulty jsem se často potýkala s problémem, jak skloubit práci v Praze a zároveň moci pravidelně docházet na semináře v Brně. Při pohovorech na „studentskou pozici“ jsem se nejednou setkala s přístupem, kdy nebylo v žádném případě možné pracovat méně než čtyři dny v týdnu a volno na studium bylo častokrát limitované na několik dnů, případně bylo závislé na tom, zda má, či nemá jiný student volno.
Když jsem po letní stáži v Allen & Overy dostala nabídku práce, měla jsem před sebou rozvrh, který mi ani přes zběsilé klikání při online zápisu do seminárních skupin nevyšel. Při pomyšlení, že musím kvůli několika seminářům dojíždět dvakrát týdně do Brna, se má představa o práci v Allen & Overy definitivně rozpadla.
Bylo tak pro mě velkým (a milým) překvapením, když se namísto rozloučení a přání úspěchu jinde, začalo hledat vhodné řešení. Tím nakonec byla nabídka pracovat tři dny v pražské kanceláři a jeden den dálkově z Brna. S proaktivním přístupem jsem se do té doby u potenciálních zaměstnavatelů příliš nesetkala, a proto mě takové jednání přesvědčilo, že práce v Allen & Overy bude dobrou volbou nejen z pohledu profesního, ale i lidského. Díky telefonu a dálkovému přístupu z notebooku jsem mohla v klidu během semestru pracovat na cestě do Brna a na fakultě při čekání na semináře. Před zkouškovým obdobím jsem využila neomezeného studijního volna, v klidu si udělala zkoušky, a následně si zajistila rychlejší internet. I kdyby ale přihlašování znovu nevyšlo, a rozvrh mi vyšel stejně tragicky, už jsem věděla, že nějaké řešení se přeci jen najde.
Kristýna Tranová – paralegal
